Tobě III.

Tobě, jež Tě znám od narození.
Tobě, s kterou jsem prožil
opravdu hodně.
Bolest, radost, pláč i smích.
Tobě, jež viděl jsem Tvé
první krůčky.
Zdary i nezdary,
nadšení i zklamání.
Tobě, jejíž tvořivost
mi brala dech.
Jak šel čas odsouvala
jsi ji do ústraní.
Zapomněla jsi a já s Tebou.
Jako nevidomý jsem
jen přihlížel.
Tobě, se kterou jsem
neprožil Tvou první lásku
a následné zklamání.
Varovat jsem nestihl
Tvou duši bezelstnou.
Nevidím Tě každý den,
přes to s Tebou stále jsem.
Tobě, jež se snažím probudit.
Říct vlídné slovo, potěšit.
Tobě, kterou navždy v srdci nesu....

Tobě II.

Tobě, jež Tě znám
už spoustu let.
Přemýšlím, co napsat
mám a vyvolat
Tvůj úsměv.
Tobě píšu tahle slova
s mnohaletým zpožděním.
Žádala jsi o ně dávno,
ale já to neuměl.
Tobě vděčím za spoustu
věcí,
které u mě nastaly.
Tobě, kterou jsem i kdysi
zradil. Takto jsi to cítila.
Dnes víš, že se to
tak mělo stát.
Tobě, jež sis vybrala
svou cestu,
ale neznáš příčinu.
Tobě, která v sobě
skrýváš strachy,
odmítáš je pustit ven.
A přitom tvořivostí
překrásnou pohladit
svou duši umíš.
Tobě, jež jsi mě nezatratila.....

Tobě

Tobě, jež Tě znám,
ale zároveň jsi cizí.
Tobě, která skrýváš
svou pravou tvář.
Tobě, se kterou si přeji
hrát tu hru, o které jsem
Ti napsal.
Tobě, které děkuji za
nádherný den.
Tobě, s níž jsem stál
v tichém souznění,
které přeměnilo chlad
v teplo.
Hudba hrála a nebylo
třeba slov.
Někdy i mlčení
vyjádří více než
tisíc slov.
Tobě, však víš....