Múzy

Potkal jsem múzy.

Jak lehké a křehké jsou. 

Přátelské, na nic si nehrají,

jedna objímá druhou.

Kolem nich se energie zlehka vznáší,

nikoho kolem žalem nezanáší.

Všichni se vesele tváří.

První emoce na fotce zachytí,

druhá povídkou a básní duše všech nasytí.

Třetí, téměř éterická,

hudbou a zpěvem pohladí.

Čtvrtá svou emoci těžko skrývá, 

I když ví, že pustit ji ven není chyba.

Pátá, jen tak s knihou v okně sedí

a záře kolem ní po místnosti mihotá.

Já tam mezi nimi stál, uvnitř klid,

jaký jsem už dlouho nepoznal. 

Tobě XII.

Jsi jako jako voda.

Jsi jako vzduch.

Chytit se nedáš,

hbitá jako pstruh.

Rychlá jako vítr,

v sedle své motorky uháníš.

V dálce jako vždy mizíš.

Pak ticho a klid,

jako bys nikdy nebyla.

A já přemýšlím,

zda utekla hodina, den, týden či měsíc.

Stojím tu sám.

Po čase zdáli přiletí pár vět,

v nich slovo jako šifra skryto je.

A se mnou zatočí se svět,

toužím obejmout tě hned.

Nespoutaná, ve světě svém,

netuším, zda sama.

Navenek tvrdá, nepřístupná všem.

Ale vím, že za maskou, 

za kterou tvář svoji skrýváš

ukrytá je krása.

Viděl jsem záři problesknout,

když odvážil jsem se

do tvých očí pohlédnout.