Nespoutané

Stojím na prahu tvé ložnice,
přemýšlíc, zda přistoupit blíže.
V mihotavé záři plamene svíce,
vidím Tebe, jak pod dekou
v posteli se choulíš.
Z hrnku čaje pára stoupá.
Neslyšně stojím, oči zavřené,
abych uslyšel to, co jiní ne.
Praskání ledu uvnitř Tebe,
taješ jakoby se otevřelo nebe.
Čím to je?
Tebou, mnou či hrnkem čaje snad?
Překročím práh tvé ložnice,
ozářen plamenem svíce.
Díváš se na mne,
v očích nevyřčenou otázku máš.
Jen kývnu hlavou
a k Tobě si lehám.
Bereš mou ruku do své.
A naše srdce sladí svůj tlukot.
Nespoutané....

Na motivy

Srdcový král

Srdcový král ze tmy kráčí,
z koutu, kde sedíš, Tě odnáší.
Nese si Tě v náručí,
cítí jak srdce Tvé buší.
Srdcový král chce zpátky do hry.
Jeho srdce chladné je,
v Tvém objetí snad roztaje.
Objímá Tě vřele,
Tvé srdce bude zase celé.

Na motivy

S Tebou

Když  jsem s Tebou
jakoby přestal existovat čas.
Já vnímám jen nás.
Znovu a znovu,
my dva jen....
Svlékáme se donaha,
ne, není to erotická představa.
Když s Tebou jsem
svoboda neztrácí se v mlze.
Ten pocit si vychutnávám tuze.
Má duše uvnitř těla pěje,
už nemám strach z dalšího děje.
Neutíkám, s Tebou jsem,
těším se na další den.
Poletíme na křídlech svobody.
Spolu.
Nahoru i dolů.
Naši andělé na loutny  hrají,
a naše duše se jako děti smějí.
Ty.... dosud mě neznámá,
najdeme se.................
V tomto nebo příštím životě...

Za zdí

Když po něčem moc toužíš,
o to více se pak při nezdaru
soužíš.
Za svými zdmi,
schován a ve smutku,
probíráš zpětně
kdejakou pohnutku.
Zas důvod máš
zvednout zeď,
a nevidíš nic než
její šeď.
Pak nediv se,
že řešení v té šedi
skryto je.
A ve stínu nic neroste.

Zloději srdcí

V povrchnosti současného světa.
Zloděj srdcí přikrade se tiše.
Nepoznáš ho, neužívá žádná klišé.
Mnohdy ani netuší, že zlodějem srdcí
se stává.
Chce jen tělo či statky získat,
ale s nimi i srdce vytrhává.
Odchází pak spokojeně,
za sebou spoušť nechává.
Neohlíží se zpět, lhostejno,
co jeho krádež srdce způsobí.
Bolest nezměrnou a
prázdnotu tam, kde srdce sídlí.
Trvá potom dlouhý čas,
než se rána zacelí
a srdce znovu narodí.

Obrázky z Pinterest

Chtěl bych Ti říct

Chtěl bych Ti říct,
po tom všem, co se stalo,
že i když vypadám slabě
a totálně na dně,
nemusíš mít o mě strach.
Neumím a nechci skrývat
své emoce a bolesti.
Možná mě to dělá silnějším
a odolnějším.
Chtěl bych Ti říct,
ač zní to jako klišé,
život není tak dlouhý jak se zdá.
Není tak dlouhý, aby člověk
donekonečna odsouval své
touhy, sny a přání na později.
Proto udělej to, po čem, toužíš,
máš ve svých snech.
Nenech se svázat obecnými pravidly
a konvencemi, co se má a co ne.
Chtěl bych Ti říct,
buď tím, čím chceš být.
Buď sama sebou a nestyď se za sebe.
Raduj se, tancuj a cestuj tam,
kam táhnou Tě tvé sny.
Možná budu mít trochu o Tebe strach,
ale zároveň věřím, že Tě Vesmír ochrání,
když pomůže splnit Tvá přání.
Chtěl bych Ti říct,
odpusť si to, co se stalo.
Vzpomínej jen s láskou či pláčem.
On je pořád s Tebou, s námi.
Nechce, aby jsme se trápili.
On splnil to, co měl za úkol a odešel.
Chtěl bych Ti říct,
že pláču, křičím, směju se,
kdykoli si na něj vzpomenu.
Nestydím se za své slzy,
už neomlouvám se za svůj vztek.
Přijímám to jak to je.
Chtěl bych Ti říct,
jak rád bych Tě držel za ruku,
jako kdysi.
A že každé Tvé objetí je pro mě
nejvíc.
Chtěl bych Ti říct,
miluji Tě.......forever.

Jsi - li dlouhá

Jsi- li dlouhá?
Ty víš, že já jsem delší.
Není to soutěž, kdo víc, výš a tak dál.
Nikam se neženu,
už vůbec ne pod Tvou peřinu.
Mnohým nudný a pomalý se zdám.
Více mlčím než povídám,
myšlenky své ukrývám.
Jen čas od času stavidla povolím,
a myšlenky své ve slova proměním.
Jako kluk bunkry z deky stavěl jsem,
svůj bájný svět tam tvořil jsem.
Můžu pod Tvou peřinu,
mlčet, povídat nebo Tě jen objímat.
Než ráno nastane a sen se rozplyne.

Na motivy Dlouhá pod peřinou

                                                 Obr: z Pinterest.com

Konec cesty

Došel jsem na konec cesty. Jak to vím? Nevím, jen tušení.

Celá cesta, když jsem ji začal vnímat byla vždy v mlze, nejasné obrysy. Nevidím pokračování. Mlha se rozestoupila, chtěla mi ukázat, že tady cesta končí. Ani rovně, ani vpravo, ani vlevo. Prostě konec, chybí jen značka slepá ulice. Asi jsem někde po cestě, v té mlze minul tu správnou odbočku, nebo taky jsem ji úmyslně neviděl. Stala se neviditelnou.Anebo je to Adaptace?

Úryvek z knihy Magické praktiky v severním Mexiku popsaný v knize P. Coelha Záhir :

Adaptace: - v životěvždy nastává událost, která způsobí, že se náš vývoj zastaví. Nějaké trauma, zvlášť trpká prohra, zklamání v lásce, ba dokonce vítězství, jemuž donře nerozumíme, nás natolik zastraší, že už nejdeme dál. Kouzelník se během růstu svých okultních schopností musí nejprve zbavit tohoto „adaptačního bodu“ a proto je třeba, aby přehlédl svůj život a zjistil, kde se právě nachází.

Nevím, jestli je to adaptace, nemám sílu to zjišťovat. Ani kam jít dál. Co budu dělat? To taky nevím, jsem unavený. Snažil jsem, jak nejlépe jsem uměl, ale jen jsem se dál padal dolů, jakoby řízeným pádem. Vesmír mě sem dovedl, nebo já sám? Není co bilancovat. Nevidím nic, prázdno a nicota kolem dokola.