Konec cesty

Došel jsem na konec cesty. Jak to vím? Nevím, jen tušení.

Celá cesta, když jsem ji začal vnímat byla vždy v mlze, nejasné obrysy. Nevidím pokračování. Mlha se rozestoupila, chtěla mi ukázat, že tady cesta končí. Ani rovně, ani vpravo, ani vlevo. Prostě konec, chybí jen značka slepá ulice. Asi jsem někde po cestě, v té mlze minul tu správnou odbočku, nebo taky jsem ji úmyslně neviděl. Stala se neviditelnou.Anebo je to Adaptace?

Úryvek z knihy Magické praktiky v severním Mexiku popsaný v knize P. Coelha Záhir :

Adaptace: - v životěvždy nastává událost, která způsobí, že se náš vývoj zastaví. Nějaké trauma, zvlášť trpká prohra, zklamání v lásce, ba dokonce vítězství, jemuž donře nerozumíme, nás natolik zastraší, že už nejdeme dál. Kouzelník se během růstu svých okultních schopností musí nejprve zbavit tohoto „adaptačního bodu“ a proto je třeba, aby přehlédl svůj život a zjistil, kde se právě nachází.

Nevím, jestli je to adaptace, nemám sílu to zjišťovat. Ani kam jít dál. Co budu dělat? To taky nevím, jsem unavený. Snažil jsem, jak nejlépe jsem uměl, ale jen jsem se dál padal dolů, jakoby řízeným pádem. Vesmír mě sem dovedl, nebo já sám? Není co bilancovat. Nevidím nic, prázdno a nicota kolem dokola.