Tobě IX

Tobě,
jež, jak se náhle objevíš,
stejně rychle mizíš.
Zůstává jen mlhavá stopa,
smailík či několikerá slova.
Úsporně se vyjadřuješ,
v těch slovech je však vše.
Síla, touha, upřímnost,
není v nich však žádná zlost.
Tobě, kterou stále neznám,
Tobě, jež na tělo otázky pokládáš
a zvláštním způsobem se vyznáváš.
Tobě, jež úžas ve mě vyvoláváš
a do dalekého kraje přivoláváš.

Vlk samotář

Jako vůdce smečky
kroužím kolem.
Pozoruji opodál,
co dělá smečka,
která mi už nenáleží.
Přesto pouto
stále drží.
Kroužím kolem, pozoruji,
občas se i přiblížím.
Dát ten pocit bezpečí,
tvrdě bránit,
když bude třeba.
Kroužím, pozoruji,
stojím opodál.
Perimetr nastavený,
nejde se jen tak hnout dál.
Vlk samotář připravený.

Když

Když oči v sloup obracím
a svá přesvědčení převracím.
Když jako vlna na moři
kolébám myšlenky,
co v mozku se tvoří.
Když jako loď,
co ke dnu se potápí,
klesá mé nadšení
a zvedá se trápení.
Když chci opustit ten kruh,
kde jako křeček běžím,
ale poblíž není žáden druh.

Paralýza

V hlavě pusto,
jako makovice vysypaná,
klátící se opuštěna na strništi.
Vítr kolem prohání se,
makovici ze strany na stranu naklání.
V hlavě prázdno, v uších šum.
Vítr v hlavě prohání se hravě.
Tělo uvnitř spoutané stovkami obručí,
ramena svěšena jakoby tíhu
světa celého nesla.
Nohy v betonu zalité,
nemožné se hnout.
Ani krok vpřed.
Ani krok vzad.

Obr. Z pinterest