Tobě VI.

Znám Tě téměř čtvrt století,
podívej jak ten čas letí.
Nevídali jsme se často,
nebylo to z nuly na sto.
Vážím si Tě čím dál více,
zrajeme jak vinice.
Špačky s klidem odeženem,
není třeba jich se bát.
Jsem Tvůj dobrý kamarád.
Možná to tak nevidíš,
stejně mi kdykoli piš.
Když budu umět, poradím,
když ne, úhel pohledu
upravím.
Fotky skvělé stále máš,
cit pro detail ovládáš.
Dělej to, co se Ti líbí,
neboj se nějaké té chyby.
Odvaha Ti nechybí,
tak jaképak pochyby.
O životě, o štěstí,
nejsou jenom bolesti.

Dopisy Tobě

Dopisy Tobě jsem začal psát,
nemají styl ani formát.
Přenáším své myšlenky
do slov, vět či souvětí,
nehledíc, zda kdy
spočineme v objetí.
Napsal jsem ta slova slov,
a očekával budoucnost.
Až jsem přestal očekávat,
a zavrhl stohy traumat,
zjevila ses shůry snad.
Den se poté rozjasnil,
jako bych se odbrzdil.
Vzácné je to ruční psaní,
skoro jako milování.
Tolik stran a krásná vůně,
nádherný to okamžik.
Budu  psát zas a zas,
pokud o to budeš stát.
Radost chci Ti udělat.

Sen nebo ne...

Přemýšlím o tom,
co bude potom.
Potom?
Potom přijdou otázky.
Kdo klade ty otázky?
Otázky klade tazatel,
tváří se jak kazatel.
Kazateli, tazateli,
co se ti teď honí hlavou,
krásné rety k tobě plavou.
Políbení dostaneš,
už ho nikdy nesetřeš.
Nemusíš si drhnout tvář,
políbení uchováš.
Uchováš ho na věky,
není třeba převleky.

Bez názvu..........

Tobě V.

Tobě, jež jednou za rok zprávu napíšeš
a na dávné časy vzpomínku mi dáš.
Tobě, ke které na cestu dát jsem se chtěl.
A tehdy vše bez výčitek opustit.
Tobě, jež ses zalekla a zprávu
i přes naléhání nevyzvedla.
Tobě, jejíž tvář mi zůstala skryta.
Tajemná jsi zůstala,
za písmena se schovala.
Tobě přesto děkuji.
Čas, i přes vzpomínku,
všechno zahojil.

Tobě IV.

Tobě, se kterou prožil jsem....
Světlo i tmu.
Vzestup i pád.
Lásku i nenávist.
Tobě, která mělas být
krásnou květinou,
opečovávanou láskou
velikou.
Já nechal plevel rozbujet
a zničil ten nádherný květ.
Tobě, která odpustit mi nechtěla
a v kámen se proměnila.
Tobě, se kterou jsem byl,
ale už nežil.
Mé ego dusilo nás oba,
vyslovena byla jen
prázdná slova.
Tobě, jež nalezla jsi odvahu.
Věřím, že vše dořešeno máme
a tyhle vrátka zavíráme.