Tobě, se kterou prožil jsem....
Světlo i tmu.
Vzestup i pád.
Lásku i nenávist.
Tobě, která mělas být
krásnou květinou,
opečovávanou láskou
velikou.
Já nechal plevel rozbujet
a zničil ten nádherný květ.
Tobě, která odpustit mi nechtěla
a v kámen se proměnila.
Tobě, se kterou jsem byl,
ale už nežil.
Mé ego dusilo nás oba,
vyslovena byla jen
prázdná slova.
Tobě, jež nalezla jsi odvahu.
Věřím, že vše dořešeno máme
a tyhle vrátka zavíráme.
Pěkné.
OdpovědětVymazat