Johanka z Arku
pozornost poutáš.
Brnění však nemáš,
jako cibule se loupáš.
Sukýnku za sukýnkou
shazuješ,až na dřeň
své pocity sděluješ.
Tobě, které modré oči
do světa s radostí září.
Zdá se, že nejsi žena
mnoha tváří.
Tobě, divoženko,
jejíž slova jako
dobrý jazz hladí.
A spousta lidí se v
úžasu klaní.
