sobota 19. března 2016

Tobě VI.

Znám Tě téměř čtvrt století,
podívej jak ten čas letí.
Nevídali jsme se často,
nebylo to z nuly na sto.
Vážím si Tě čím dál více,
zrajeme jak vinice.
Špačky s klidem odeženem,
není třeba jich se bát.
Jsem Tvůj dobrý kamarád.
Možná to tak nevidíš,
stejně mi kdykoli piš.
Když budu umět, poradím,
když ne, úhel pohledu
upravím.
Fotky skvělé stále máš,
cit pro detail ovládáš.
Dělej to, co se Ti líbí,
neboj se nějaké té chyby.
Odvaha Ti nechybí,
tak jaképak pochyby.
O životě, o štěstí,
nejsou jenom bolesti.


Dopisy Tobě

Dopisy Tobě jsem začal psát,
nemají styl ani formát.
Přenáším své myšlenky
do slov, vět či souvětí,
nehledíc, zda kdy
spočineme v objetí.
Napsal jsem ta slova slov,
a očekával budoucnost.
Až jsem přestal očekávat,
a zavrhl stohy traumat,
zjevila ses shůry snad.
Den se poté rozjasnil,
jako bych se odbrzdil.
Vzácné je to ruční psaní,
skoro jako milování.
Tolik stran a krásná vůně,
nádherný to okamžik.
Budu  psát zas a zas,
pokud o to budeš stát.
Radost chci Ti udělat.