Tobě V.

Tobě, jež jednou za rok zprávu napíšeš
a na dávné časy vzpomínku mi dáš.
Tobě, ke které na cestu dát jsem se chtěl.
A tehdy vše bez výčitek opustit.
Tobě, jež ses zalekla a zprávu
i přes naléhání nevyzvedla.
Tobě, jejíž tvář mi zůstala skryta.
Tajemná jsi zůstala,
za písmena se schovala.
Tobě přesto děkuji.
Čas, i přes vzpomínku,
všechno zahojil.

Tobě IV.

Tobě, se kterou prožil jsem....
Světlo i tmu.
Vzestup i pád.
Lásku i nenávist.
Tobě, která mělas být
krásnou květinou,
opečovávanou láskou
velikou.
Já nechal plevel rozbujet
a zničil ten nádherný květ.
Tobě, která odpustit mi nechtěla
a v kámen se proměnila.
Tobě, se kterou jsem byl,
ale už nežil.
Mé ego dusilo nás oba,
vyslovena byla jen
prázdná slova.
Tobě, jež nalezla jsi odvahu.
Věřím, že vše dořešeno máme
a tyhle vrátka zavíráme.