Nespoutané

Stojím na prahu tvé ložnice,
přemýšlíc, zda přistoupit blíže.
V mihotavé záři plamene svíce,
vidím Tebe, jak pod dekou
v posteli se choulíš.
Z hrnku čaje pára stoupá.
Neslyšně stojím, oči zavřené,
abych uslyšel to, co jiní ne.
Praskání ledu uvnitř Tebe,
taješ jakoby se otevřelo nebe.
Čím to je?
Tebou, mnou či hrnkem čaje snad?
Překročím práh tvé ložnice,
ozářen plamenem svíce.
Díváš se na mne,
v očích nevyřčenou otázku máš.
Jen kývnu hlavou
a k Tobě si lehám.
Bereš mou ruku do své.
A naše srdce sladí svůj tlukot.
Nespoutané....

Na motivy