Maják

Na pokraji nicoty,
v hlubokých vodách temnoty,
na malém ostrůvku naděje
stojí starý maják opuštěně.
Kužel jeho světla jen stěží
si cestu skrz mlhu
a temnotu razí,
oslaben nevírou.
Neboť i ti,
co dobro hlásali
teď z úst jen
zlobu vypouštějí,
podlehnuvší egu svému.
V dáli ožívá zvuk kladiva.
Po letech v zapomnění
na šanci svou čeká.
Kladivo na čarodějnice,
jedno jest na koho uhodí.
Brzy snad více dobra a lásky
maják rozzáří a jeho záře 
pak kladivo i temnotu
v zapomnění znovu uvrhne.