Jsi jako jako voda.
Jsi jako vzduch.
Chytit se nedáš,
hbitá jako pstruh.
Rychlá jako vítr,
v sedle své motorky uháníš.
V dálce jako vždy mizíš.
Pak ticho a klid,
jako bys nikdy nebyla.
A já přemýšlím,
zda utekla hodina, den, týden či měsíc.
Stojím tu sám.
Po čase zdáli přiletí pár vět,
v nich slovo jako šifra skryto je.
A se mnou zatočí se svět,
toužím obejmout tě hned.
Nespoutaná, ve světě svém,
netuším, zda sama.
Navenek tvrdá, nepřístupná všem.
Ale vím, že za maskou,
za kterou tvář svoji skrýváš
ukrytá je krása.
Viděl jsem záři problesknout,
když odvážil jsem se
do tvých očí pohlédnout.
